Reklama
 
Blog | David Novák

Proč NE referendu o vystoupení ČR z EU a NATO

Je evidentní, že většina národa (včetně prezidenta) si po Brexitu žádá referendum a očekává, že v Česku dopadneme jako v Británii. Skoro se mi zná, že kdo dnes tvrdí něco jiného, není demokrat! Je přece nadmíru jasné, že EU je zkorumpovaná, má totalitní rysy, zasahuje do České svrchovanosti, je ekonomicky jalová, toleruje muslimy a uprchlíky atd. Sociální sítě podobnými sofistikovanými závěry doslova přetékají, navíc na odporu vůči EU profitují mnozí politici, kteří cítí, že toto bude téma, které je vynese k nebo udrží u lizu. Když nemají program, pak Czechxit se nabízí jako super zdroj voličských hlasů! Utečenci a Islám nějak vyčpěli, ale máme nové téma. O to více smekám před premiérem Sobotkou (jakkoli nejsem jeho voličem), který ve sněmovně řekl EU své ano – jakkoli nepopírá mnoho slabin tohoto uskupení. Bude jej to zajisté stát hlasy v příštích volbách, ale přesto se ozval jinak, než si žádá „dav“.

Udělejme malou odbočku. Kdo alespoň trochu zná naši historii, pak mu jistě něco říká spor o rukopisy. V romantické části 19. století byly údajně objeveny staré pergameny s básnickou skladbou O slávě českého dávnověku. Toto nadchlo českou veřejnost a inspirovalo české umělce některým krásným dílům. Jmenujme třeba Alše, Myslbeka nebo Mánesa. Dokonce Smetanova Libuše byla inspirována rukopisy, stejně tak část výzdoby Národního divadla měla podnět v rukopisech. Jenže Masaryk si záhy všiml pochybností, které přicházely od odborné veřejnosti. Položil si základní otázku, zda můžeme budovat svoji národní identitu na lži. Proto problém rukopisů otevřel. V 1886 Masaryk v časopise Aetheneum vyzval odbornou veřejnost, aby se k  problému vyjádřila. Jenže odborná diskuse byla velmi rychle přenesena do denního tisku. Rozpoutala se divoká diskuse, která vedla tak daleko, že se dokonce hlasovalo po hospodách, zda rukopisy jsou pravé. Proti Masarykovi se rozpoutala obrovská štvanice.  Např. někteří čeští vlastenci pojmenovávali své psy Masarykovým jménem. Masaryk byl obviněn, že je podplacen zednáři. Jeho odborní kolegové mlčeli a dokonce byla snaha jej vyhodit s pražské university. Stížnosti šly i do Vidně až k císaři. Byl nařčen, že kazí mládež, že je filozofem národní sebevraždy a nakonec byl některými proklet a z národa vykázán. (podle Mahler Z., Masaryk)

               Proč tato sonda do historie? Asi každému přijde naprosto bizarní, že se o pravosti rukopisů hlasovalo po hospodách! Jakkoli nelze pohrdat žádným člověkem stejně tak skupinou lidí, hospoda skutečně není místo, kde by se mělo rozhodovat o zásadních otázkách národa a historie. Nikoli proto, že tam chodí hloupí lidé, ale proto, že (nejen) tam většinou chodí lidé o těchto věcech nepoučení. Proto hovoříme o zastupitelské demokracii. Předpokládáme, že lidé, kteří nás zastupují, mají lepší přístup k některým informacím, a proto mohou racionálněji a kompetentněji rozhodovat o věcech, které „člověk z hospody“, ale klidně i „člověk z university“, prostě kompetentně nerozhodne, nemá-li náležitý přístup k informacím. A to v některých oblastech nejen nemá, ale ani mít nemůže. Např. někteří politici chtějí uspořádat referendum o NATO. Jak budou lidé hlasovat? Především podle emocí, podle obrázků na FB, nebo na billboardech, nezanedbatelná část národa podle informací v Blesku (soudě dle čtenosti tohoto periodika). Jeden dojemný obrázek, nebo zjednodušený graf či titulek většinu lidí prostě ovlivní silněji a více, než odborné pojednání na téma NATO, navíc psané dlouze a v rozvinutých souvětích. Asi se shodneme, že jinou kompetence má pohled na NATO generála Petra Pavla a pohled kohokoli z nás. Jenže v referendu nikoli…  Hlas generála NATO a Pepíka nebo Marušky z horní dolní je úplně stejný. V malém to vidím ve vedení církve či sboru. Občas se setkávám s hodně radikálními i jasnými postoji, co by se mělo nebo co bych měl. Zní to skvěle, jenže když vidíte některé souvislosti, víte, že někdy to tak snadné není. Nikoli proto, že jste nadřazený druhým, ale proto, že máte informace, které někteří prostě nemají. Proto je ale na volených vedoucích větší zodpovědnost a břemeno rozhodování (zdůrazňuji volených a to platí jak pro církev, tak politiku). Tento princip platí jak v církvi, tak politice tak třeba ve vedení firmy, kde, předpokládám, také referenda neděláte.

              Když se vrátíme ke štvanici na Masaryka ohledně rukopisů, pak hlavní roli hrály emoce rozjitřené pseudovlastenectvím a tiskem. Tisk a patriotismus prostě fungují – jenže na obě strany. Kdyby tehdy národ vypsal referendum, Masaryk by nepochybně prohrál, vlastenci by se radovali a naše národní identita by byla postavena na lži… To by se ale prokázalo až po letech. Naštěstí ale referendum nebylo a hlas hospody skončil v hospodě.

              EU má nepochybně chyby, nepochybně potřebuje reformu, nepochybně ale není vše v EU špatně. Když jsme u pocitu, že hrozí ztráta národních zájmů a že se EU stává novou totalitou, pak se mi zdá, že mnohem větším nebezpečím pro zachování svobody je snaha oligarchizovat českou politiku propojením politiky, médií a byznysu, dále orientace nejen prezidenta na Rusko a na Čínu, relativizování zrůdnosti napáchané komunisty v dobách nedávno minulých atd. Jenže kolem těchto a dalších nebezpečí se nedělá takový humbuk.

             Pokud máme vystoupit z EU případně NATO, pak ať tak učiní naši zastupitelé. Zvolili jsme si je. Pokud nikoli, ať se nebojí říci ne – zvolili jste si nás i s tím, že na sebe bereme břímě nepopulárního rozhodování i risk, že nás příště nezvolíte. Nevypsáním referend ale nikdo nepodtrhává demokracii. Naopak – pouze chápe, co je to demokracie zastupitelská. Zvláště v dnešní rozjitřené době je referendum ohledně EU špatnou cestou. Zároveň současná situace možná více než kdy jindy pomůže pochopit o jak důležité je, kdo je v čele, kdo zastupuje.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama