Za pár dní si připomeneme osmdesáté výročí narození prvního polistopadového prezidenta Václava Havla. Na jeho adresu toho bylo a v několika následujících týdnech bude, napsáno mnoho.
Jeho odpůrci tvrdí, že je V. Havel glorifikován, zatím jsem si ale ničeho takového nevšiml. Každý, kdo o něm píše, zdůrazňuje, že V. Havel byla osobnost mnoha vrstev, osobnost chybující. Nakonec i on sám, na rozdíl od svých nástupců, toto přiznával a dokonce si sám ze sebe dokázal dělat legraci. To, že se po V. Havlovi občas pojmenuje nějaké náměstí, je zcela v pořádku, děje se tak z úcty i v jiných demokratických zemích. A V. Havel si úctu zaslouží. Tedy žádná glorifikace V. Havla v Čechách nehrozí a neděje se. Pokud ovšem za glorifikaci nepovažujeme přející komentáře.
Na druhé straně spektra ale vidíme vůči V. Havlovi nezředěnou zášť. Šiky nesnášející Havla a jeho odkaz, dostaly svého nepsaného ideového vůdce V. Klause, jehož otevřené urážky dávno překročily hranice jakéhokoli vkusu a etiky. Z jeho úst se přestalo jednat o kritické zhodnocování, ale vulgarity patřící kamsi do hospod nejnižší cenové skupiny. Klaus neunesl, že především na mezinárodním poli byl vedle Havla nula a že i doma se od něj postupně odvrátily skoro všechny elity. Zeman je v tomto Klausovým následovatelem a je až archetypální, že spolu v těchto dnech vyrazili na ostrov Rhodos, aby na pozvání Putinova spolupracovníka oligarchy Jakunina přednášeli cosi o dialogu civilizací. Tato akce je mimo zájem demokratického světa, do kterého nás kdysi Havel přivedl.
Právě v době, kdy se pod vedením současného prezidenta stále více otevíráme směrem na východ, je třeba opět a hlasitě psát, říkat a opakovat důrazy, které psal, říkal a opakoval V. Havel. Jaké to jsou? Komunismus je zlo a zahrávání si s ním se krutě nevyplácí. Proto se s komunisty nejedná (za sebe bych dodal – nejedná, stejně jako se nejedná třeba s fašisty). Naše orientace musí být na západ nikoli na východ. Rusko bylo a je ovládáno autoritářskými vládci, neexistuje zde demokratický rozhovor. Napojení na Rusko je cestou do pekel. Západ není dokonalý, ale svými kořeny na západ patříme. Od západu nemáme jen brát, ale leccos můžeme i dát. Otázka lidských práv je důležitější než chladný kalkul jak se to či ono ekonomicky vyplácí. Lidé jsou více než peníze a majetek. Demokracie je nejlepší systém, který známe, a nestačí o tom jen mluvit, je třeba jej hájit. Otáčením směrem na východ o demokracii můžeme přijít. Nelze dělat dobrou politiku bez zakotvení v určitém hodnotovém systému. A nakonec má smysl mít ideály. Má smysl věřit, že pravda a láska jsou lepší než lež a nenávist. Žijeme v padlém světě, a proto víme, že se jedná jen o ideál. Jenže k něčemu směřovat musíme. Pokud rezignujeme na pravdu, lásku a další pozitivní vlastnosti, necháme se stáhnout opakem.
Když jsem jezdil po revoluci na západ nebo když jsem si s někým ze zahraničí dopisoval, pak dotyčný někdy zabrousil i na jméno českého prezidenta V. Havla. Stejně tak jsem se s jeho jménem setkával a setkávám v knihách a to v rejstříku citovaných autorů (v poslední době např. H. Kissinger, Uspořádání světa nebo u F. Zakarii, S. Huntingtona, F. Fukuyami a dalších). Nyní se se jménem našeho prezidenta někdy setkávám opět. Nikoli v knihách, protože Zemana nikdo z renomovaných politologů necituje, stejně jako necitoval Klause, ale v souvislosti s otázkami, jak je možné, že takové vulgarity ale i nesmysly může vynášet hlava státu. Státu, kde byl kdysi prezidentem V. Havel. Moje odpověď je… ano může. Žel. Horší je, že se stále více otáčí kormidlo od odkazu, který nám V. Havel zanechal. Jenže i toto riziko v sobě nese demokracie, za kterou V. Havel tolik bojoval. Zároveň se může snadno stát, že lidé demokracií a s ní spojenou svobodou pohrdnou a zvolí si totalitu, která „konečně přinese pořádek“. A to se, obávám, může stát.